Jmenuji se Jana, kalendář už mi ukazuje něco maličko přes 40 let a jsem baculka. Dnes a denně se přesvědčuji o tom, jak je pro nás boubelky těžké se seznámit a najít muže, co by to měl stejně nastavené, jako já. Ke všemu má většina kamarádek v mém věku rodinu, takže sehnat někoho na cesty, je téměř nereálné. Takže jsem se rozhodla, že není čas ztrácet čas. K tomu mě mamka každou chvíli podporuje, abych opravdu cestovala, dokud jsem mladá. Takže na co čekat.
Proto nezbývalo nic jiného, než přemýšlet, kam si opět sama vyrazím na dovolenou. Vzpomněla jsem si, jak mi kdysi známí ukazovali fotky, které mne uchvátily. Už si nepamatuji, kde to bylo, ale vypadalo to krásně. Tak jsem si řekla, že je na čase vydat se zažít dobrodružství mimo Evropu. Vzhledem k tomu, že umím obstojně francouzsky, chtěla jsem do zemí, kde tento krásný jazyk mohu využít. Po chvíli byla volba jasná… Mauricius a Seychely. A aby to bylo jó dobrodružství, tak jsem se rozhodla jet na vlastní pěst. Žádné cestovky a řízené výlety! Začala jsem shánět informace a koupila si knížku. Musím se dozvědět co nejvíce, o těchto perlách Indického oceánu…
Díky knížce a informacím z internetu, jsem věděla, kam se chci podívat a co bych chtěla zažít. Neváhala jsem a sedla k notebooku, že si koupím letenky dostatečně dopředu. Jaké na mne čekalo překvapení! Nic neletělo podle plánu tak, aby lety na sebe navazovaly. Takže původní plán, udělat okruh, jsem musela pozměnit. Nevadí, i tak se moc těším.
Ačkoli se to nezdá, tak čas běží, jako splašený a je tu den odletu. Můj kufr na mě čeká u dveří a na mě padá jemná nervozita. Hlavou se mi honí myšlenky, aby vše klaplo, podle plánu. Brácha mě doveze na letiště, kde se rozloučíme a já už mizím v letištní hale. Nastává taková ta běžná rutina, kdy vyhledáte odbavovací přepážku s číslem letu a destinací, kam letíte. Zde předložíte cestovní doklad a na oplátku Vám vystaví palubní lístek. Letenkou se budete prokazovat nejen v letadle, ale i na dalších místech, proto je potřeba jej pečlivě střežit. No a potom už jen odevzdáte svůj velký kufr. Já vždy dodržím svých 23kg, nikdy méně. 😁
Usedla jsem do letadla a byla plná očekávání. Přeci jen mne čekalo 16 hodin letu. Nějaký čas po vzlétnutí nám bylo nabídnuto chutné jídlo a několik druhů pití. Po dlouhém letu, kdy jsem přestupovala v Dubaji, jsem byla konečně v 9h ráno na Mauriciu. Zde jsem musela vyplnit formuláře o tom, kde budu ubytovaná a zda jsem zdravá. Kolonka ztřeštěná tam nebyla, tak jsem mohla pokračovat k policejní kontrole.
Ještě týž den, jsem ve 12h byla opět na tom samém letišti a usedla jsem do letadla na hlavní Seychelský ostrov Mahé. Tady mne čekal adrenalinový zážitek… Usednout do malého letadla pro cca 20 lidí a proletět deštěm na ostrov Praslin. Byl to pro mne zvláštní pocit a zároveň hezký zážitek. Kolem 20h jsem konečně dorazila na penzion. Ubytování bylo nádherné, čisté, prostorné a kolem domu se pohybovaly želvy. Bylo vidět, že paní, která penzion vlastní, se o vše hezky stará. Jediné na co jsem byla dopředu upozorněna bylo, že v penzionu nelze objednat stravování. To mi ale vůbec nevadilo, protože jsem s tím počítala a jídlo si dala na letišti.
Po vydatném spánku jsem si ráno přes paní majitelku objednala taxi, abych se mohla přesunout i s kufrem k trajektu. Taxikář byl opravdu milý člověk a cestu mi zpříjemnil obsáhlým vyprávěním zajímavostí o celém ostrově Praslin. Cesta mi díky tomu utekla, a já dorazila na trajekt, který jsem si musela objednat předem, přes internet. Dále jsem trajektem pokračovala na malý ostrůvek La Digue. Doplout na tento krásný ostrov, trvalo z Praslinu pouze necelou půlhodinku.
La Digue je ostrov, kde se zastavil čas. Na celém ostrově najdete jen pár automobilů, a to jen k přepravě turistů z přístavu do hotelů a penzionů. Pro pohyb po ostrově si můžete v přístavišti nebo v resortu zapůjčit kolo, tento dopravní prostředek je zde hojně využíván jak turisty, tak domorodci. Jelikož já a kolo nejsme velcí kamarádi, tak jsem se rozhodla, že si ostrov obejdu pěšky. Chtěla jsem zde strávit tři noci a obejít si ostrov kolem dokola. Bohužel jsem až na místě zjistila, že můj plán obejít ostrov dokola není reálný, tak jsem zvolila variantu, že každý den projdu jednu část.
Vydala jsem se tedy na procházku po první části ostrova. Hned na začátku jsem si koupila vodu na pití. Ještě, že jsem tak udělala, protože další obchůdek, byl za hrozně dlouhou dobu a prodávali v něm jen cibuli a vodu, takže rozhodnutí, co si koupit na další cestu, bylo opravdu těžké.😁Severní polovina ostrova, byla naprosto úžasná. Cesta vedla podél pobřeží přes pláže Anse Sevére a Anse Patates, kde se mi naskytla dokonalá panoramata oceánu s písčitými plážemi. Nádherná průzračná tyrkysová voda, plná života. Kdo by se rád podíval pod vodu, tohle je pravý ráj pro šnorchlování. Můžete zde vidět nepřeberné množství malých rybek a při troše štěstí třeba i rejnoky.
Cestou zpět jsem potkala nádhernou, velkou želvu. Je úžasné vidět tak krásného tvora ve volné přírodě. Než jsem došla na ubytování, tak jsem se zastavila v malé místní restauraci, a ochutnala jejich výbornou polévku. K tomu jsem chtěla ochutnat kokosovou vodu, ale upřímně mě moc nenadchla.
Je tu další den a mě čekala druhá část ostrova. Hned vedle přístavu, leží městečko La Passe, zde najdete plno různých obchůdků s potravinami, restaurace a bary, ale třeba i obchody se suvenýry. Dala jsem se na jih po hlavní cestě, kde bylo plno rodinných domů a škola. Kousek od hlavní cesty, jsem našla skálu, kde byl vstup do rezervace L ´Union Estate. Platí se zde vstupné 5 EUR a určitě to vše stojí za to. V této rezervaci se nachází starý nebo též nazývaný pirátský hřbitov, vanilková plantáž a výběh želv obrovských.
Také se zde nachází proslulá pláž Anse Source d´Argent. Ale než jsem se k ní dostala, tak jsem musela projít uskupením skal, kde jsou různé bary a restaurace. Bylo to velmi působivé. Pláž Anse Source d´Argent je nejfotografovanější pláží na světě a dozajista má být proč. Křišťálově čistá a teplá voda, bílý písek a vystupující kameny a skály z vody. Voda je tu mělká, ale pokud přijdete při přílivu, máte zde možnost šnorchlování.
Cestou zpět jsem se stavila v restauraci na pozdním obědě, který opět neměl chybu a porce byla tak velká, že jsem neměla potřebu večeře. Zde si Vaše smysly užijí opravdu ve všech směrech. A v celé té kombinaci prostředí, jídlo, zážitky a šum místního života…. Dokonalost sama.
Poslední den zde na ostrově, jsem se rozhodla věnovat odpočinku. Vybrala jsem si krásnou a klidnější pláž, kde se dalo lehnout pod stromy a v klidu nerušeně odpočívat. Jediné co by mohlo člověka zneklidnit, byli velcí pavouci všude na stromech, vlastně nejen na stromech, ale i na elektrickém vedení. Takže nic pro lidi s arachnofobií.
Po řádném vyslunění, jsem se opět vydala uspokojit své chuťové buňky a tentokrát vyzkoušet něco jiného. Sedla jsem si do restaurace v přístavu, odkud se dal sledovat dechberoucí západ slunce. K večeři a k tomu nádhernému výhledu jsem si objednala chobotnici a sklenku lahodného vína. Seděla jsem zde delší čas a kochala se vší nádherou kolem sebe. I proto jsem se k domu vracela po tmě. Lampy jsou zde dále od sebe, tak jsem byla ráda za mobil s baterkou.
Nastal den odjezdu z ostrova, kufr opět čeká a já přemýšlím, jak krásný ostrov La Digue je. Opravdu jsem si zde užila plno krásných a nezapomenutelných chvil. Kromě krás ostrova jsem díky své pěší turistice viděla i kouty, které bych úplně rájem nenazvala, ale i to k tomu všemu patří. Byla jsem zde mile překvapená volným pohybem psů. Od místních jsem se dozvěděla, že každý pes má obojek a může se po ostrově pohybovat, jak chce. Úžasné s jakou lehkostí ke všemu zde přistupují. Při čekání na trajekt jsem objevila nádhernou malou pekárničku s plno dobrotami, takže se s ostrovem loučím sladkou tečkou na závěr. Tenhle ostrůvek jsem nechala z části neprobádaný a určitě bych se sem časem ráda vrátila. A kdo ví, třeba tentokráte na kole, na kterém se toho dá určitě stihnout víc. Trajekt už přijíždí a já pokračuji zpět na Praslin, odkud budu cestovat dál. Ale o tom zase někdy příště…
Foto: Jasemen Mack
