Jižní Čechy mají nesčíslně památek. Pro mne je to navíc místo, kde jsem vyrůstal, rád se sem vracím a mám zde spousty krásných vzpomínek. Jedno z míst, kam jsem se rád po x-letech vrátil je i Žumberk. Na místní tvrzi jsem byl poprvé v první polovině 80.let na základní škole jako žák, už nevím ani jaké třídy. Za celou tu dobu se to tu změnilo hodně změnilo, hlavně interiéry. Měl jsem s sebou dámský doprovod, kterému jsem ukazoval místa, kde jsem kdysi pobýval, která jsem navštívil a věřil, že se zde bude také líbit.
Ves Žumberk byla založena asi v polovině 13.století na slunečním návrší a odsud dostala i název Sonnberg. První písemná zmínka je z roku 1278, kdy Jindřich z Rožmberka potvrdil vyšebrodskému klášteru držení této vsi. Roku 1279 jsou připomínáni jako držitelé šlechtického statku bratři Engelschack, Smil, Pardus a Jan ze Sonnberka. Žily zde i osoby svobodné jako Pavlík ze Žumberka, který byl v rožmberských službách. Jeho vnuk Ludvík zřejmě ke konci 15. století vystavěl novou tvrz, protože ta původní již pravděpodobně nevyhovovala jeho nárokům. Páni ze Žumberka drželi ves do začátku 16. století. Po nich následovali krátce páni z Rajholce a poté Pouzarové z Michnic. V roce 1600 umírá Jindřich Pouzar a jeho dědicové Častolárů Dlouhoveských z Dlouhé Vsi roku 1602 prodali statek Petru Vokovi z Rožmberka.
Po něm ji roku 1610 držel jeho německý sekretář a básník Theobald Hock ze Zweibrucku a jeho příbuzný Jan Höck, úředník u pražského apelačního soudu. Od rozdělení majetku roku 1612 pouze Theobald. Ten byl však souzen nza padělání dokladů a Žumberk přešel na Švamberky, dědice Rožmberků. Švamberkové připojili ves k novohradskému panství. Císař Ferdinand II. daroval v roce 1620 statek generálovi hraběti Karlu Bonaventurovi Buquoyovi za vojenské služby prokázané jemu i jeho předchůdci císaři Matyášovi. Buquoyové v 17. století tvrz příliš nevyužívali a v polovině 18. století již nevyhovovala jejich nárokům. Byla využívána jako byty pro vrchnostenské zaměstnance a v roce 1817 prodána 4 poddaným, kteří si ji rozdělili.
Poplužní dvůr severně od budovy tvrze byl v 80. letech 18. století rozdělen na 8 samostatných poddanských hospodářství. Několik samostatných chalup vzniklo i v opevněném areálu mezi kostelem a budovou tvrze a při hradbách. Díky tomuto vznikl později pojem o opevněné vsi, což byl vlastně omyl. Tvrz postupně chátrala. Po roce 1945 zůstala v majetku státu. Tvrz je nyní v majetku Jihočeského kraje a spravuje ji Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích. Naleznete zde expozici selského malovaného lidového nábytku z jižních Čech.
Tvrz jsme si prošli samostatně. Potkali jsme se zde pouze se dvěma páry, jako by o návštěvu a prohlídku nikdo nestál. Prošli jsme si celou ves, sedli i na lavičce pod tvrzí u rybníka a kochali se tichem a klidem, který zde panoval. Před odjezdem ze vsi jsme ještě navštívili zdejší minipivovar a odvezli si několik lahví žumbereckého piva, kde mne nejvíce zaujal název Prasák.
Tvrz je zpoplatněna. Je sem velmi dobrý přístup pro pěší, cyklisty i automobilisty. A závěrem bych chtěl jen dodat, že dobře natočené a chlazené pivko je vynikající. Jen to nesmíte přehnat….možná proto ten Prasák.
Napsal a nafotil: David Matulík
