Úkol byl jasný. Dcera dodělávala nedělní oběd a dostali jsme se zeťákem za úkol unavit děti před obědem, aby potom dobře spali. Měl jsem s sebou ještě dámský doprovod a ten nikdy na nejjižnějším bodě v ČR nebyl. Vyrazili jsme. Autem jsme přejeli do Rakouska přes hraniční přechod Studánky – Weigetschlag. Vyjeli jsme na kopec a odbočili na Rading. Auto jsme zde nechali u místní hospůdky Schanzstüberl, která se nachází nad švédskými šancemi.
Mohli jsme ještě popojet, ale to by nemuselo děti unavit. Šli jsme z druhé strany, vlastně z jihu k českým hranicím a cesta mírně klesala do údolí, které se nachází pod Radvanovským vrchem. Prošli jsme kolem rybářství a děti trhaly kytičky kolem cesty. Řekli jsme jim, že natrhají pro maminku kytičku zpáteční cestou. Cestou jsme nemohli minout švédské šance. Jako pozůstatek tu zůstalo stát dřevěné opevnění, 2 děla či kanóny a památník.
Švédské šance u Radvanova vystavil na příkaz zemského hejtmana ,,Arcivévodství Rakousy nad Enži“ v roce 1641 tehdejší majitel panství Konrad Balthasar von Starhemberg. Bylo to vše na původní solné stezce, která představovala nejjižnější místo Čech a velmi důležité strategické místo. Švédské posádky se roku 1645 zdržovaly na sever od vybudovaného valu, ale ze svého blízkého stanoviště nikdy na něj nezaútočily. Císařská vojska sem byla povolána celkem třikrát. V letech 1641 až 1648 během nájezdu Švédů. V roce 1663 při hrozbě turecké okupace a v roce 1680 až 1681 v době morové rány.
Stavba je poměrně rozlehlá. Malé zákopy jsou dlouhé 1.700 m u Chobolky (západní okraj). 700 m dlouhá předprseň s týlním valem, který je vybudován z vykopané zeminy a velké zákopy na solné stezce. Tato stavba má svou strategii v tom, že byla na rozvodí a na jedné z nejdůležitějších cest či stezek spojující Dunaj a Vltavu. Byl to důležitý opěrný bod v případě ohrožení. Děti zde zaujala hlavně děla.
Dorazili jsme k hranicím, k pěšímu hraničnímu přechodu, který je vhodný i pro cyklisty. Podél potoka asi po 100 m jsme přes dřevěnou lávku došli k nejjižnějšímu místu v ČR. Stékají se zde Radvanovský potok a Mlýnský potok. Radvanovský potok potom tvoří i hranice s Rakouskem.
Cestou k autu vnoučata natrhala kytičku pro maminku, kterou jí udělala ohromnou radost. Měla tolik energie, že ani s tím spánkem po obědě to nebyla žádná sláva. Vnuk bude mít teprve dva roky a vnučka má 3 a půl. Jsem rád, že rodiče s nimi podnikají takové výlety. Své děti jsem také takto vedl. Za výlet sem to určitě stojí, a je jedno, z které strany hranic toto místo navštívíte. Místo zaujalo i můj dámský doprovod a třeba se sem ještě někdy vrátíme.
Napsal a nafotil: David Matulík
