Po tvrzi v Lipovicích jsme přejeli do městyse Dub. Zámek se nachází přímo na náměstí, kde jsem nechal zaparkované i auto. Měl jsem s sebou dámské osazenstvo a tomu jsem přizpůsoboval i výlety, babičce je přes 80 let.
Brankou jsme vstoupili do zahrady. Věděl jsem, dle serveru mapy.cz, že zámek není otevřen, ale zahrada je přístupná. Věděl jsem, že za soudruhů byl na zámku internát SOU zemědělské a že hoši to tu řádně zdevastovali. Vyprávělo se, že dřevěné schody sjižděli na saních, což nám později potvrdil i průvodce. Ale nebudu předbíhat a vezmu věci pěkně po pořádku.
Prošli jsme si zahradu, na které se nachází i rodinná hrobka současných majitelů zámku. Dámy si sedli do křesílek ke stolku, který se nacházel na zahradě a drbali. Nevím o čem a je mi to jedno. Kochal jsem se zahradou a fotil. Ze dveří zámku vyšel muž cca v našem věku kolem padesátky . Zeptal se mne, zdali by jsme chtěli na prohlídku. Zeptal jsem se dam s argumentem, že když už jsme tady, že by jsme mohli. Dámy souhlasily a vešly jsme v útroby zámku na komentovanou prohlídku.
Zámek se ještě loni nacházel v částečné venkovní rekonstrukci. Částečně rekonstrukce probíhá i zevnitř. Je to dáno tím, že se dělá průběžně a postupně a v rámci možností.
První písemná zmínka o vsi Dub pochází z roku 1274, kdy majitelem vsi byl Jan z Dubu. Přibližně do poloviny 15. století byli majiteli Dubští z Třebomyslic, kteří zde nechali vystavět tvrz. Posledním z Dubských se uvádí Beneš a to ještě v roce 1533. Po něm následoval Mikuláš Budkovský z Budkova, který prodal Dub Divišovi Boubínskému z Újezda. Tehdy se už uvádí ves s tvrzí. Další z majitelů byli Leskovcové z Leskovce nebo Říčanové. Za renesanční přestavby byl do značné míry zbořen západní, pozdně gotický palác, aby se tvrz rozšířila na jih a západ a tím stavba získala relativně pravidelnou dispozici. Vznikl uzavřený čtyřkřídlý zámek s malým středním nádvořím, což se dochovalo dodnes.
V roce 1689 se stává pánem na zámku hrabě Karel Filip Buquoy. Zámek opět vystřídal několik majitelů. Za zmínku stojí rytíř Mořic z Honigsteinu, který v 60. letech 19.století nechal zámek přestavět v neogotickém slohu podle plánů Josefa Niklase, profesora architektury a stavitelství na Českém vysokém učení technickém.
V roce 1917 koupil zámek Josef Bromovský, jehož rodina vlastnila zámek až do roku 1948 a v roce 1992 ho restituovala. V současné době je zámek v rukou rodu Battaglia. Battagliové – celým názvem Battaglia de Sopramonte e Ponte alto, byl český rod původem benátský šlechtický rod.
Zámkem nás prováděl potomek rodu, pan Daniel. Vyprávění bylo velmi zajímavé a poutavé. Celá prohlídka včetně různých dotazů a vyprávění trvala skoro dvě hodinky. Vstupné jsme měli dobrovolné. Panem Danielem jsem byl požádán, zdali by bylo možné nechat změnit status na mapy.cz a že je otevřeno celoročně. Poté jsme se vzájemně rozloučili.
Po návratu na základnu, kterou jsme měli na Schwarzenberské myslivně, jsem usednul k PC a napsal na již zmiňovaný server. Jak jsem pořídil , jsem chtěl vyrozumět pana Daniela. Telefon mi zvedla jeho maminka , paní hraběnka. Převyprávěl jsem jí příběh s panem Danielem a vyrozuměl o tom, že je budou kontaktovat ještě k upřesnění údajů. Dostal jsem od paní hraběnky pozvání na zámek, které jsem využil.
Domluvili jsme se na září a předem jsem telefonicky paní hraběnku kontaktoval, aby jsme se sešli. Na takové návštěvy se nejezdí s prázdnou. Vybral jsem sedm fotografií a nechal je zvětšit do formátu A4, dárek byl připraven. Když jsme v určitý den dorazili na zámek, byl momentálně přítomen pouze starý pán. Omluvil syna i manželku, že museli náhle odjet, ale že se velmi brzy vrátí. Předal jsem dar, který pan hrabě rozbalil a otevřel. Dojetím mu vtryskly slzy do očí. Ještě fotografie komentoval slovy, že to na nich vypadá líp než ve skutečnosti. Seděli jsme v zahradě a povídali. Mezitím se vrátili mladý pán a paní hraběnka. Pozdravili jsme se a seznámili ještě s paní hraběnkou . Omluvila se, že se jde připravit. Očekávali autobus plný turistů a že bude provádět. S mladým pánem jsme ještě popovídali. Obdrželi jsme další oficiální otevřené a upřímné pozvání na zámek, které jsem dosud nevyužil. Chci to stihnout ještě letos, pokud možno na podzim.
Pro mne to byl další z mých životních zážitků. Nikdy nevíte, s kým se setkáte, s kým popovídáte. Plyne z toho ještě jedno ponaučení: jak se budeš chovat ty k lidem ve svém okolí, tak se budou chovat oni k tobě.
Napsal a nafotil: David Matulík
