Ve druhém dílu našeho seriálu kam za dobrým jídlem…tedy kam za kulturou…navštívíme dominantu Pardubického kraje, Kunětickou horu, která je v jinak rovném terénu vidět z velké dálky.
Na vrcholu Kunětické hory stojí majestátní hrad s propracovaným, dodnes pozoruhodným systémem středověkého opevnění, které v dobách největší slávy zahrnovalo mimo jiné šest bran, několik padacích mostů a tři předsunuté dělostřelecké rondely. Návštěva je jistě kulturní zážitek a příznivci historie si určitě přijdou na své.
Příznivci přízemnějších aktivit než zkoumání historie jistě zaujme i možnost navštívit různé kulturní akce, které se konají v podhradí a hrad tak tvoří krásné panorama.
Ale jak už víte z prvního dílu, tohle není úplně seriál o kultuře. Koho zajímá hrad na kopci, ať si tam vyleze, ale je to dost do kopce a nahoře je…no…hrad. Je tam už dlouho a asi ještě dlouho bude. My se raději zaměříme na to opravdu zajímavé a asi jediný důvod, proč tohle místo navštívit, a to je restaurace v podhradí. V podhradí, hned vedle posledního parkoviště, je stylová budova. Mineme hřiště pro děti, ohrady se zvířaty a stánek s rychlým občerstvením a pivem pro…asi pro cyklisty, kteří neslyšeli o nulové toleranci alkoholu… a dojdete do krásné stylové restaurace s názvem, kdo by to byl čekal, Pod Kunětickou horou.
Restaurace byla v době naší návštěvy poměrně prázdná, zatím co u stánku venku byla fronta cyklistů na langoše. Což jsem upřímně nějak nepochopil. Proč lidé radši jedí langoše než výborné jídlo v restauraci? Pokud někdo víte, určitě mi napište. Ale tímto jim moc děkuji že nám nechali spoustu volného místa v restauraci. Kuchyně je tradiční, česká, to co by člověk na takovém místě očekával. Obsluha je velice ochotná, žádný otrávený ks…obličej. Myslím si že přesně tohle je restaurace, která si najde zákazníky vždycky.
A teď mé „odborné“ doporučení. Rozhodně místní svíčková. Česká klasika, u které má člověk pocit, že ho už nic nepřekvapí, a ono přece. Maso rozpadající se na jazyku, omáčka tak akorát dochucená, prostě dokonalost sama. Knedlíky asi nebyli místní, ale pokud radši věnují čas omáčce a masu, místo patlání knedlíku, který se dá koupit hotový v dobré kvalitě, tak jim to mile rád odpustím.
Na závěr tedy hodnocení Kunětické hory. Je to hora, lezete do kopce, pak zase z kopce dolů. No nic moc. My jsme nikam nelezli a radši věnovali čas této restauraci a určitě nelitujeme. Hora počká…
